Zákon Azylu – fantasy pohled na stověžatou Prahu

S autorkou Luckou Lukačovičovou jsem se u knížky Zákon Azylu setkal poprvé. A co si budem… Setkání to bylo vskutku zajímavé, zábavné, napínavé i dobrodružné. Po přečtení knížky mne navíc začala zajímat jak historie autorky, tak i její další tvorba a to je vlastně to nejdůležitější. Ale než se dostanu k dalším dílům, rozebereme si trochu tento počin a to jaké má klady a zápory. Hlavní výhoda Zákona Azylu je, že se čte skoro sám. Může za to autorčin styl vyprávění a popisování situací který nás do děje vtáhne velmi rychle a vcelku svižným tempem nás provází i zbylou dobu čtení. Neméně důležitý je však i příběh samotný. Jeho ústředním prvkem je Azyl. Jakási mezinárodní organizace, jejímž údělem je chránit lidstvo před monstry a nadpřirozenem ve světě. Jejím úkolem ale není hledat spravedlnost, šetřit a zkoumat nebo snad přemýšlet nad tím, co udělají. Razí se zde pravidlo “ohněm proti ohni” a tím pádem, každé mrtvé monstrum je logicky dobré monstrum. Jednou z největších poboček Azylu je samozřejmě ta v Praze. Hlavním městě opředeným velkou spoustou různých záhad, pověr a tajemství. Příběh a zasazení zde tedy opravdu boduje na plný počet bodů.

Skutečný hrdina?

O to překvapivější je, že hrdinou tohoto příběhu není nejlepší válečník Azylu, ani žádný super duper ultra vycvičený nadčlověk. Ne ne … Je to Benedikt. Lovec odpadlík, který nevidí svět tak jednoznačně jako ostatní členové organizace. Aby taky ne, když je jeho hlavním společníkem duch Gabriel. Základní duo navíc postupem příběhu doplňují další postavy a autorka zde ukázkově předvádí, jak s nimi dokáže krásně pracovat. Rozdílné a až opačné povahy, vnitřní konflikty, křivdy i rozvrácené názory nás provází celou zápletkou detektivního případu, který není tak jednoznačný jak se Azylu na první pohled zdá. Druhou stránkou je pak to, že postavy bodují spíše svými vzájemnými rozepřemi a velikou variací názorů, než samotnou individuální originalitou. Tím chci říct, že pokud bychom měli knížku jen o Benediktovi, tak to zas taková pecka nebude.

Na druhou stranu v tempu, jakým Lucka příběh popisuje, se občas zvládneme i ztratit. I přesto, že se příběh odehrává ve fiktivní fantasy současnosti, využívá zde spoustu moderních technologií jenž knížce z mého pohledu lehce škodí. Hlavní postava Benedikt totiž nemá problémy s využitím internetu, či s cestováním do dalekých cizokrajných (ale reálných) krajin proto, aby získal nějakou tu indicii či odpověď. A i když to autorka fakt hezky, svižně a logicky popíše, zmátlo mě to jako hrom.

Kde jsou monstra, jsou i lovci. A náš svět je jich plný – monster i těch, kdo je loví. Heslo každého v téhle válce zní: „Použij cokoli, co funguje, a přežij!“ V současné Praze to platí dvojnásob. Jestli to někdo poznal na vlastní kůži, je to Benedikt. Zbavený ochrany organizace lovců se může spolehnout jen na pomoc výstředního antikváře a dívku, která je někdy děsivější než všechna monstra. Anotace z knížky

A suma sumárum?

Fantasy knížek mám za sebou dost. Hodně mě baví i detektivní náměty a příběhy. Ale co mám nejradši jsou neotřelé experimenty, kombinace a nápady co autoři vytahují aby se odlišili od hluboce zajetých kolejí. Míchání fantasy světa s tím naším. Prdnout do toho trochu sci-fi, romantiky, ale hlavně to nepřehnat. Lucce se to všechno víceméně podařilo a Zákon Azylu je dost povedené dílo, které by vás nemělo jen tak minout. Doufám, že nakonec nezůstane jen u tohoto jednodílného příběhu. Na postavy i svět jsem si dost zvykl a opravdu bych ocenil i další zápletky.

Děkujeme našim partnerům z Epochy za dodání recenzního kousku. Čtivo jsem si fakt užil a doufám, že se autorka k tomuto vytvořenému světu znovu vrátí. A mimochodem, nedávno kolega recenzoval další zajímavý titul!