Duna: Impérium – Politika, zrada a nervy v kýblu během pár her

Když nakladatelství Rexhry oznámilo, že vydá deskovou hru Duna: Impérium na motivy legendární knižní série Franka Herberta a možná ještě slavnější videohry, nemohl jsem se dočkat, až se mi dostane do rukou. Jak si desková hra poradila s planetou Arrakis, všemi bestiemi pouštní planety a především mocnými šlechtickými rody, které kvůli těžbě koření jsou schopny udělat naprosto cokoliv?

Hru vytvořil herní designér Paul Dennen, který sám v několika rozhovorech přiznal, že je velkým fanouškem série Duna. Naštěstí není nutné znát sérii jako své boty, hru může užít každý, i ten, kdo o písečné sérii slyší poprvé.

Abyste se ale alespoň zorientovali, v rychlosti vám představím, o co vlastně v knihách Franka Herberta jde. Příběh Duny se odehrává v daleké budoucnosti, kdy lidé už nežijí pouze na planetě Zemi. Existuje obrovské vesmírné impérium, kterému vládne imperátor (někdo jako Palpatine ve Star Wars). Tomu k vládnutí ale pomáhají další vznešené rody. Nejvzácnější vesmírnou látkou se v tomto impériu stalo koření neboli melanž. To prodlužuje lidský život a dává svým uživatelům i různé psychické schopnosti. Nejvíce tohoto koření se nachází právě na pouštní planetě Arrakis, kde o něj soupeří rody Atreidů a Harkonnenů, Thorvaldů a Richesů. Tím se dostáváme k naší hře, protože právě za představitele těchto rodů budete hrát.

Představení Impéria

Každý rod má své dva zástupce. Thorvaldové zde mají Arianu a Memmona, Richesové Helenu a Ilbana, Atreidi Paula a Leta a Harkonnenové Vladimíra a Glossu Rabbana řečeného Bestie. Jako hráč si vybíráte jednoho z nich, přičemž jeden je z nich je vždy na ovládání jednodušší a ten druhý spíše pro zkušenějšího hráče. Také můžete ve více hráčích lehce zignorovat kánon a vlézt do bratrovražedné války. Je to sice barbarské ale, co člověk neudělá pro výhru. Navíc partie trvají většinou do dvou hodin, takže se vám váš příbuzný může během další hry velice rychle pomstít.

Dostáváme se tak k počtu hráčů – maximální počet hrajících jsou čtyři, přičemž právě čtyři hráči vám dají i ten nejlepší herní zážitek. Ve hře se totiž stále něco děje a hráči jsou proti sobě skutečně nuceni hrát složitější taktičtější hru. Pokud hrajete ve dvou, tak je váš soupeř jasný a ono herní politikaření nemá takové kouzlo.

Hra je díky politickým pletkám poměrně vyšší dívčí a doporučený věk 14 let je zde skutečně na místě. Strategie je totiž na prvním místě. Ono totiž získávat koření, stavět písečně plantáže, udržovat politické postavení, obchodovat a navíc připravovat armádu (která se překvapivě hodí až ve finiši), to vyžaduje slušnou koordinaci činností. Navíc vaši strategii ovlivňují kromě posílání vybraných rodových hrdinů (dále agentů) na zakázky i karty na ruce a vlastnosti vaší postavy. Karty většinou mají totiž dvojí efekt a je nutné promyslet si, jak jej co nejlépe využít. Navíc kromě oněch karet pro hráče jsou tu ještě karty intrik. Ty tak nějak otravují celou vaši hru a může se stát, že všechno, o co jste se hodinu snažili, skončí jedním špatným líznutím.

Jak se tedy Duna: Impérium hraje

Z pohledu hratelnosti je Duna: Impérium rozdělená na dva „módy“ pro zkušenější deskovkáře a nováčky. Nováčci budou mít se hrou ze začátku docela problémy, nicméně během pár her se dá hra rychle naučit a poté (když opomeneme štěstí začátečníka), se brzy mohou měřit s těmi zkušenějšími. Ti zkušenější hráči, kteří už hráli hry fungující na stavění karetního balíčku a nějakém tom work-placementu, se ve hře budou cítit skvěle. Navíc má hra jednoduchý cíl: získat 10 bodů.

Každá partie začíná tím, že si hráč vybere kartu člena rodu, připraví si nutné žetony, vytvoří se počáteční balíček karet, který je pro všechny hráče stejný, a rozloží se komponenty kolem herního plánu (ten liší se podle počtu hráčů). Jakmile máte všechno připravené, hra může začít.

Každé herní kolo se skládá z pěti fází. V zahájení kola se otočí tzv. karta střetu, která určuje odměnu v aktuální fázi hry a hráči si přiberou ze svého balíčku pětici karet. Poté přichází druhá část první fáze. Jde o tahy hráčů, během kterých se umisťují agenti (vaši rodoví představitelé) na neobsazená pole herní desky pomocí karet. S cílem získat toužebnou odměnu. 

Nutno přemýšlet předem

Na mapě Arrakisu se vyskytuje hned několik lokací, které lze různými triky ovládnout. Pokud soupeř položí na vámi kontrolované pole také svého agenta, dostanete odměnu oba. V případě, že umístíte svého vyslance na pole některé z frakcí, získáváte u zájmových skupin na mapě vliv. Zájmových skupin je hned několik a každá vám dává jiné bonusy. Kupříkladu spolupráce s imperátorem vám může přihrávat soláry. Spolupráce s Kosmickou gildou vám může dopravit spoustu jednotek a Fremeni vám zase pomůžou s těžbou koření. Osobně doporučuji se s některou frakcí více sblížit, protože kromě vítězných bodů za vytvoření aliance je zde i možnost ovlivnit efekty některých karet. Žetony aliancí jsou ale putovní, stěhují se vždy k hráči s aktuálně nejvyšším vlivem u dané skupiny, takže svůj vliv rozumně dávkujte.

Každá fáze má jiný smysl a přesto je nutné připravit se na všechny

Po první fázi přichází fáze odhalení. V té odhalí hráč zbylé karty na ruce a vyhodnotí efekty tzv. modrého řádku. Může tak získat body přízně na nákup dalších karet a získat nějaké ty jednotky do závěrečné bitvy. Navíc kdykoliv během tohoto tahu lze využít kartu intrik a ta může buďto pomoci vám, nebo uškodit soupeřům. Tato fáze je také ze všech fází nejdelší a nejkomplikovanější. Všechno se v ní připravuje na zbylé fáze.

Třetí fází je boj. Počínaje prvním hráčem může každý hráč, který má ve střetu alespoň jednu jednotku, zahrát neomezené množství bojových karet. Vítěz pak získává odměnu z karty střetu. Opět je zde ale možnost tasit kartu intriky, takže si dejte pozor na to, co ostatní hráči drží na ruce. Někdy totiž je skutečně lepší skončit s málem, než si všechno vyplýtvat na jedno vítězství.

Poté přicházejí poslední dvě fáze, Tvůrci a vyhodnocení kola. V těch se doplňují na herní plán žetony koření, zkontroluje se bodový stav, herní plocha se srovná, vše se řádně vyhodnotí, znovu postaví a jede se dál. No a takto dokola a dokola, dokud jeden hráč nebude mít 10 bodů a nestane se pánem celého Arrakisu.

Nádherné zpracování

Hra je nádherně graficky udělaná. Ilustrace jsou snad přesně podle knížek, protože když jsem viděl kupříkladu Paula Atreida tak sem si řekl: jo, tak přesně takhle jsem si ho představoval. Herní plán je nádherně přehledný a ani v tom největším chaosu se nemusíte bát, že by se vám něco ztratilo. Navíc na něm jsou všude obrázky, což orientaci výrazně ulehčuje. Co bych možná trošku vytknul, je velikost některých žetonů, armád či agentů, ale to bych byl skutečně pouze rýpalem. A co víc, celá hra je kompletně v češtině, takže i když nejste jazykově zdatní, tak si můžete Dunu užít.

Pro koupi hry tak jasně hovoří spoustu věcí. Skvělá mapa, akční hraní, spoustu cest jak zvítězit a hra netrvá ani moc dlouho (pokud jste stejně jako já hráli jednu partii Hry o Trůny 8 hodin, tak mě zajisté chápete). Navíc je hra přehledná a vcelku i příjemně barevná, a ve vizuálu není nic, co by vás vyloženě mlátilo do očí. Jakmile se odehraje i více her a hráči si navyknou na občas zbytečně komplikovaný herní mechanismus, je zaručená 100% zábava. Jediný problém je, že zde občas o nějaké ty kamarády můžete přijít, ale tak zrada do univerza Duny prostě patří.

Nezbývá nám tak nic jiného, než poděkovat nejen tvůrci Paulu Dennenovi, ale i našemu partnerovi Fyft.cz, který nám hru poskytl a vydat se na Arrakis vytěžit nějaké to koření.