Shadow and Bone – kope Netflix další knižní hrobku?

Griša je překvapivě dobrá young adult a poměrně úspěšná fantasy série, a tak bylo jasné, že se jednou nějakého tohoto seriálového zpracování dočká. V netypickém Ruském (slovanském) světě plném zvláštní magie a ovládané pochybnými vládními strukturami se znevýhodněná holčina dostane k té nejlepší kontraschopnosti. To se muselo scénáristům psát samo a Shadow and Bone (Světlo a stíny), první kniha série Griša, se také dočkala docela dobrého zpracování.

Izraelsko-americká spisovatelka už ve svých knihách ukázala, že se nebojí propojit snad všechny možné žánry. Svět plný magie a čarodějů se prolíná s modernějších technologií, armádním prostředím, podivnými gangy a to vše se nám odehrává v kulisách pseudocarského Ruska. Předpokladem je tedy okázalost, barevnost a hrdost a seriál všechny tyto tři aspekty vážně zvládl. Nutno zde ale také podotknout, že první série netěží jenom z knihy Světlo a stíny, ale využila i Šest vran, jejichž příběh se odehrává prakticky ve stejnou dobu a dozvídáme se v nich o osudech jiných postav. Samozřejmě tu nejsme od toho, abychom jenom rozebírali knihy a srovnávali je se seriálem, ale kdybyste se rozhodli knihy přečíst, tak abyste zbytečně nehledali některé postavy, jsou jednoduše v jiné knize.

Herecké výkony a protagonisté

Seriál má vskutku hodně postav. Vzhledem k tomu, že zde dochází k propojení dvou knih, se není čemu divit, tady si ale vezmeme na starosti pouze hlavní trojici. První tu máme Jessie Mei Li, pro kterou se vlastně jedná o její první větší roli. Ta nám představuje Alinu, dívku, která je nejdůležitější ze všech tzv. Griš. Jako jediná totiž dokáže ovládat světlo. Herečka svou úlohu trochu přehrávala, ale zase nebudu lhát, neurazila. Do role víceméně i zapadla, ale bohužel prostě z ní jde cítit nezkušenost. Což v tak velkém projektu, jako je Shadow and Bone, nepůsobí úplně na místě.

Druhým je Archie Renaux (Gold Digger, Hanna). Ten se představil v roli Mala, Alinina nejlepšího přítele a pravděpodobně největší stalkera, jaký se kdy na plátně objevil. Samozřejmě to ale patří k příběhu. A i když v knihách Mal působí víceméně tak trošku jako blbeček, v seriálu svou rolí a kvalitou překvapil. Jeho herec se totiž rozhodně umí prodat. Působí suverénně i zranitelně, hloupě i odvážně a takový by Mal měl nejspíš i být.

No a pak je tu Ben Barnes (Slova, Sedmý syn), dnes už velice zkušený herec, který vlastně celý seriál chtě nechtě zvládnul tak trošku potahat. Roli generála Kirigana, velitele Griš, zvládnul naprosto perfektně. Věřil jsem mu každé slovo, navíc se mu podařilo velice dobře (zne)užít pro roli své přirozené charisma. Je to rozhodně největší herecká posila pro celý seriál a role někoho podobného vyloženě vyžadovala.

Shadow and Bone si bere ze své knižní předlohy více než dost

Sám příběh je docela věrný své předloze. Samozřejmě jsou tam nějaké nedostatky a kdyby nedošlo k propojení s jinou knihou, nejspíš bychom se ani takové zvláštní kvality nedočkaly. Alina z ničeho nic zjistí, že má schopnost ovládat světlo, což se donese ke generálu Kiriganovi. Ten totiž tuto schopnost potřebuje, aby díky ní zničil tzv. Vrásu, což je oblast mezi dvěma zeměmi, ve které žijí hrozní temní démoni, kteří většinou zabijí všechno, co se onou oblastí pokouší projít. Alina ji ale díky své schopnosti má šanci zničit a sjednotit tak roztroušenou zemi do jedné. Je tedy odvedena mezi Griši. Většina z nich ovládá nějaký ten živel jako voda, oheň a pak jsou tu speciální. Příkladem je právě třeba generál Kirigan, který ovládá temnotu.

Alina se ale nestihne rozloučit s Malem, který bez ní prostě nedokáže žít, protože je pro něj nepostradatelná, a tak se vydá ji zachránit. Ano, tak jednoduché to vlastně je.  Bavíme se zde ale pouze o hlavní dějové linii. Máme tu totiž ještě dvě vedlejší linie, které budou hrát velkou roli v pozdějších sériích. V jedné z nich se tajná agentka z řad Griš setkává s lovcem čarodějnic. Vzájemně se nenávidí, ale shodou okolností se vzájemně potřebují. Druhá linie vypráví příběh zlodějské bandy, která dostane jeden jediný úkol: unést pro svého zaměstnavatele Alinu.

Příběh zní tak nějak jednoduše že? A on takový ve skutečnosti i je i ve své knižní předloze a seriál při jejím zpracování více než obstál. Na druhou stranu stranu, jedna kniha je málo a ty dvě na osm epizod zase pro změnu až moc. Seriál působí nevybalancovaně a tři vyprávěcí linie nejdou prostě a jednoduše udržet.

Divnosti a efekty tlačí seriál dolů

No a pak tu máme takovou tu zvláštní hromadu podivností, které bych ani nemusel zmínit, ale občas prostě bijí do očí a hodně to bolí. Jednou z nich je prazvláštní „rasismus.“ Ono totiž naše hlavní postava je míšenka. Spoustu lidí na ni proto útočí, dává jí to vyžrat. Ne kvůli tomu, že je vlastně divná, ale kvůli tomu, že je míšenka. Což místy působí šílené komicky, když vezmeme v potaz velké množství asijských nebo afroamerických herců, kteří v seriálu jsou.

Efekty byly všechny takové zvláštní. Alina prostě svítí, Kirigan přivolává tmu. Tyhle dva dva druhy magie vídáme pravidelně, nejsou ale ničím výjimečné a myslím, že se s nimi seriál mohl popasovat trošku více. U ostatních Grišů to upřímně vypadá, jako kdyby se Poslední strážce větru rozhodl, že ještě jednou ukáže své nejhorší efekty. Rozhodně velké zklamání. Ačkoliv se zde dá samozřejmě vyzdvihnout onen moment s obrovským CGI svítícím jelenem, který je nejdřív odloven a poté se ještě jednou objeví v konfrontaci s Alinou.

To, co každého diváka na první pohled oslní a získá, jsou kostýmy. Nemůžu si pomoci, ale ty jsou skutečně obrovský nadprůměr. Ta barevnost slovanského světa, ve kterém se svět Shadow and Bone odehrává, je neuvěřitelně příjemná a lahodící oku. Divák chce vědět o oněch barvách perfektně vyrobených kabátů co nejvíce a scéna na královském dvoře se tak dá považovat za jednu z nejkrásnějších v celém seriálu a mohla dostat klidně více prostoru.

První kniha by celý seriál rozhodně nepotahala a tak došlo k propojení příběhu s jednou další, vedlejší. Mix dvou knížek byl viditelný, nicméně dopomohl svět Shadow and Bone lépe prokreslit. Navíc seriál překvapivě nezklamal a udržel standard své předlohy. Z velké části za to nejspíš může i autorka Leigh Bardugo, která celý seriál pomáhala utvářet a jako každý autor si pak pobrečela, když své dílo na plátnech viděla. Na rozdíl od Andrzeje Sapkowského ale nejspíš brečela nadšením, seriál se totiž vážně povedl a uvidíme, s čím se ukáží další série.