Před více než rokem vyšla veřejná Early Acces verze očekávané střílečky Hell Let Loose jenž slibovala nikdy neviděnou kvalitu 2. světové války. Hra tehdy i přesto postrádala hromadu základních herních mechanik. Každá classa měla jen jednu zbraň, chybělo nastavení FOV a do toho byla plná glitchů a bugů. Na hru která chtěla překonat Post Scriptum toho bylo žalostně málo a působila tak jako opravdu nepodařený nedodělek. Dnes už je to naštěstí mnohem lepší.
Na západní frontě se budete účastnit 50v50 bitev. Každá strana je pak rozdělena do několika týmů a můžete se tak stát součástí tradičního pěchotního squadu, nebo průzkumného oddílu či tankové brigády. V každém případě je důležitá komunikace mezi hráči. Bojuje se na devíti mapách se dvěma gamemódy.
Vše to vlastně je dost propracované a hra rozhodně není určená těm, kteří chtějí konstantní akci, u které budete moci vypnout a prostě střílet do ostatních. Velkou část hry totiž strávíte přesouváním se po mapě. A nepřítele opravdu moc často neuvidíte. Když vás někdo zabije, nebudete většinou vědět odkud jste to dostali. U hříčky jako je Hell Let Loose se tak musí alespoň trošku přemýšlet.
Ve hře byste se měli vždycky držet s ostatními. Už jen pro to, že medic vás může oživit a osvobodit vás od pětiminutového běhu ze spawnu zpátky na bojiště. Místa kde se můžete respawnout jsou totiž většinou daleko od centra dění. Zachránit vás ale můžou i velitelé družstev, kteří mohou stavět outposty, na kterých se můžete spawnout. Hra je postavena na týmové spolupráci podobně jako SQUAD a bude vás tlačit k tomu, abyste komunikovali a fungovali jako tým za každé okolnosti. Jak jste již uhádly, opravdu tu nefunguje taktika “Run and Gun”. Taky dejte pozor po kom střílíte a kam házíte granáty. Friendly fire je totiž nonstop zapnutý tak, jak se dá od války očekávat.
A i přesto, že se hra s updatem The Battle of Carentan neskutečně posunula k lepšímu, pořád mají vývojáři z Black Matter co zlepšovat. Například optimalizace stále není dobrá, běžně se stává, že ve chvíli kdy zrovna potkáte nepřítele klesnou vaše FPS na bod mrazu. Přítomny jsou pak stále i různé glitche (které už naštěstí nejsou tak závažné) jako třeba headglitch. Naprosto neintuitivní byl hod granátem, házíte totiž tak daleko, že se divím proč vůbec máme artilerii. Dále chybí možnost někoho praštit po hlavě pažbou nebo probodnout bajonetem. Což je něco co bych u čištění baráku opravdu využil. O to víc, když držím v ruce opakovací pušku.
Hra tak konečně získává nějakou formu. Pokouší se být další hardcore střílečkou z druhé světové války, tak jak to bylo původně zamýšleno a pomalu a jistě se jí to i daří. Hell Let Loose před sebou má ještě kus cesty, ale update za updatem se to zlepšuje a Battle of Carentan dokazuje, že to má smysl. Pokud tedy máte chuť na pořádnou akci z druhé světové Hell Let Loose je tu pro vás.
